DobráVíla.cz - vaše průvodkyně světem dárků DobráVíla.cz - vaše průvodkyně světem dárků
Menu

Škola smyku: Kurz bezpečné jízdy – recenze zážitku

Škola smyku: Kurz bezpečné jízdy
Škola smyku: Kurz bezpečné jízdy

Zábavný a praktický zážitek, díky kterému si vyzkoušíte jízdu na mnoha kluzných plochách a naučíte se zvládat krizové situace jako je smyk nebo aquaplanning.

3 899 Kč
ke dni 15.2.2020

Už dlouhou dobu jsem nad tím přemýšlela. Vždy, když jsem kolem polygonu jela, napadlo mě, jaké to asi je a že by to vlastně mohlo být super praktické – vyzkoušet si s instruktorem nějakou pořádnou jízdu a slyšet po delší době konstruktivní kritiku na moje řízení. Zvlášť v posledních dvou letech, kdy v autě nezodpovídám jen za sebe, ale i za mého chlapečka, se mi Škola smyku zdála jako dost dobrý nápad.

Od myšlenek k činům

No a tak jsem se rozhodla – půjdu do toho. Na Adrop.cz jsem si vybrala Kurz bezpečné jízdy. Přímo Škola smyku už mi přišla moc, i když možná je to další level. Uvidíme. Nechala jsem si poslat voucher domů, abych si ho mohla vystavit a těšit se na jízdu. Kecám. Spíš proto, abych vám mohla vyfotit, jak takový dárkový voucher z Adrop.cz vypadá.

Den D

Kurz bezpečné jízdy jsem podstoupila v sobotu 15. 2. Co vám budu vykládat, nervózní jsem byla dost. Pokud stejně jako já zvolíte Příbram (celkem je na výběr sedm destinací), navigace vás dovede až na místo Polygon Max Cars Training. Navíc v obci potkáte ukazatel, i ten vás k polygonu nasměruje. Všechny kurzy Školy smyku začínají už v 8:00, což jsem stíhala tak tak. Nějak jsem si myslela, že to mám blíž.

Překvapil mě počet aut, které stály zaparkované za sebou jak na nějaké vojenské přehlídce. Odhadla jsem to tak na 20 kousků. Vzala jsem si doklady od auta a šla se přihlásit do takového roztomilého domečku. Vevnitř byla převaha mužů, ale naštěstí tady bylo i pár žen. Hned za dveřmi jsem odevzdala voucher a vypsala jednoduchou tabulku – jméno, SPZ, základní výbavu mého auta (ABS, manuál/automat, 4×4), číslo řidičáku a podpis. Sedla jsem si k jednomu z kulatých stolečků a začala se modlit. Nervozita stoupá.

Teoretické dopoledne

Snad na vteřinu přesně jsme začali – stoupl si před nás Jan Faktor, jednatel a zároveň i hlavní instruktor zdejšího polygonu. A spustil. Nechápala jsem, že i chlap může být takto výřečný. Dopolední teoretická část byla rozdělená na dvě pásma: 1. základy bezpečné jízdy, 2. fyzika a technika jízda. A nuda to opravdu nebyla. Teorii střídaly vtipy a statistiky, celý projev byl neuvěřitelně zajímavý, milý a vtipný.

Hned po první části teorie jsem si musela vyhledat, kdo pan Faktor vlastně je. Kromě práce instruktora se věnuje i osvětě bezpečné jízdy v různých reportážích, je oslovován jako poradce a odborník na bezpečnou jízdu, dokonce testuje nové modely vozů. Věřím tomu, protože co mě fakt zaujalo, to byl jeho neskutečný přehled v různých statistikách, datech i aktualitách, které nás v blízké době čekají. Klobouk dolů.

Škola smyku - teorie

Jaké základní informace bych z teorie Školy smyku vypíchla?

  • Poutat se vždy a všude – když řídím, tak se samozřejmě poutám pokaždé. Vzadu na to občas zapomínám, resp. zapomínala jsem. Když jsem ale slyšela tu změnu váhy člověka při nárazu, viděla, co se může stát… A naprosto zbytečně.
  • Prosím vás, jak držíte volant? Taky jste se učili za 5/10 min. 2 hodiny? Tak prý ne. Správně je třičtvrtě na 3. Ruka by totiž nikdy neměla být před airbagem. Dodržet to mi teď při řízení dělá trošku problém, zvyk je železná košile. A taky ve městě je dost těžké držet volant dvěma rukama, když pořád řadíte. Ale snažím se na to myslet, to půjde.
  • Nano podložky a na nich „volně“ položený mobil, tužky. Nesmysl, se kterým naprosto souhlasím. Prudší brzda a věci letí do prostoru.

Dál jsme se věnovali přechodům, zipu, předjíždění (dálnice vs. obousměrná komunikace), aquaplaningu… Určitě jsem na něco zapomněla, snad mi to Škola smyku promine. Většinu věcí člověk sice ví, ale je dobré to znovu slyšet, vidět (zhlédli jsme i pár instruktážních videí), nechat si dovysvětlit.

Mezi teorií a jízdami

Po obědě  jsme byli rozdělení do dvou skupin, v každé zhruba 10 aut. (Hned ráno jsme si vybrali z asi pěti jídel oběd od dovážkové služby. Já jsem si dala můj zamilovaný salát Caesar. Příjemně mě překvapilo, že nám oběd nachystali na talíře, žádné jídlo na koleni z krabičky.). Naši skupinu dostal na starosti syn „hlavního teoretika“. Když jsem ho ráno uviděla poprvé, říkala jsem si, co je tohle za frajírka. Vážení, můj první dojem mě opět zklamal. Takhle milého kluka s příjemným projevem (tátovy geny se tady rozhodně nezapřou) jsem už dlouho nepotkala. No nic, to jen taková malá omluva za můj chybný odhad.

Všichni jsme dostali do auta vysílačku, což mě docela překvapilo. Ještě před kurzem bezpečné jízdy jsem si myslela, že se mnou bude instruktor sedět v autě. Jasně, když jsem to ráno uviděla, kolik lidí se mnou školu smyku absolvuje, bylo mi jasné, že to bude asi trošku jinak. Takže vysílačky. Po jejich rozdání jsme se rozešli k autům a čekali, až každého z nás navštíví instruktor, mrkne na nahuštění pneumatik, nastavení sedadla, pásů a volantu. Prošla jsem. Jen jsem si popojela se sedačkou o kousek dopředu – noha po sešlápnutí spojky nesmí být zcela propnutá.

Praktické odpoledne – první část jízd

Ve „vláčku“ (auta pěkně seřazená za sebou) jsme si projeli náš úsek polygonu, abychom věděli, co nás čeká a jak to tam přesně vypadá. Všechna cvičení vypadala tak, že auta stála těsně za sebou, instruktor akci ukázal a potom jelo jedno auto za druhým a provádělo dané cvičení. Super bylo, že jsme všichni slyšeli všechno, co instruktor říkal. Takže některé věci jsem slyšela klidně i 30×, protože to opakoval každému jezdci. A jak dobře víme, opakování je matka moudrosti.

Vláček jsme dodržovali vlastně celé odpoledne – pořadí aut bylo pořád stejné (já jsem byla v naší skupině předposlední), instruktor nás pouštěl do cvičného prostoru po jednom, ostatní koukali a popojížděli ke „startovní čáře“. Jízdy jsme začali tvrdou brzdou na suchém asfaltu, poté levá část auta na mokru a pravá na suchu, na závěr pouze mokrá varianta. Všechno jsme si vyzkoušeli několikrát a při různých rychlostech. V této části mi bylo strašně líto toho mého autíčka, resp. jeho brzd. No a potom mi bylo líto mě samotné.

Přišlo vyhýbání se překážkám, a to už byl masakr. Nervy, soustředění, hlava, únava, už jsem to chtěla mít za sebou. Na jednu stranu to bylo fakt zajímavé – volantem neškubat, jen jemně a co nejmíň točit, naopak při protipohybu (když dostanu smyk a ustřelí mi zadek) musím být rychlá a volant pořádně vytočit, mezi jednotlivými vyhýbacími „manévry“ volant vždy srovnat, na mokru je lepší vyhýbat se jen se spojkou = bez brzdy… Na druhou stranu jsem toho měla už „plné brejle“ a byla jsem pak ráda za přestávku.

Škola smyku

Praktické odpoledne – druhá část jízd

Po krátké přestávce jsme si vyměnili instruktory a můj tým přejel do druhé části polygonu – k největší atrakci celé školy smyku, kterou je bezesporu aquaplaningová vana. Na té jsme poslední část kurzu bezpečné jízdy zahájily. A to byla paráda. Neuvěřitelný zážitek. Rychlost 90 km/h, vana se 4 cm vody, spojka a frčíte. Fakt pecka.

Poté následoval další nápor na brzdy – zastavení na přesnost. Rozjeli jsme se a po prudkém brzdění jsme měli zastavit ve vyznačeném čtverci. Odhad jsem měla dobrý, problém mi dělala ta nejjednodušší část cvičení = rozjet se na malém prostoru na požadovanou rychlost cca 80 km/h. Závodník ze mě asi nikdy nebude.

Potom jsme si vyzkoušeli brzdění na takovém tom „šmirgl“ povrchu, který bývá před přechody pro chodce. Ten má o 50 % kratší brzdnou dráhu než suchý povrch a opravdu to bylo znát. Předposlední cvičení bylo na „kruháči“, jehož povrch měl odpovídat uježděnému sněhu. Ten stejný povrch na nás čekal i v poslední části kurzu, kterým byla slovy instruktorů „veselá zatáčka“ s negativním sklonem.

Škola smyku

A základní poznatky praktické části?

  • Nikdy neškubat volantem (jedině při protipohybu)
  • Spojka je větší kámoš, než jste si mysleli
  • Červený povrch (adhezní koberec) před přechody má opravdu smysl
  • Čím méně natáčíte na mokru či sněhu volant, tím lépe bude auto zatáčet
  • Prudké brzdění není tak drastické, jak to na první pohled vypadá. Auto to zvládne a vy taky, když budete připoutaní.

A to je konec

Je to za mnou. Přežila jsem, auto asi taky (V naší skupině odpadlo jediné auto, přesněji mu při aquaplaningu upadl výfuk, takže školu smyku nedokončilo. Asi by bylo fér zmínit, že nás před tímto cvičením instruktor několikrát ptal, jestli nám na autě všechno správně drží.).

A jestli mi škola smyku něco dala? Tak určitě. Ale teprve opravdová zátěžová situace ukáže, co přesně. Já samozřejmě doufám, že taková situace nikdy nepřijde, ale víte jak – štěstí přeje připraveným. A já díky škole smyku, resp. kurzu bezpečné jízdy připravená jsem. Asi ne 100%, ale určitě víc než dřív. Jo a už jsem se pochlubila, že jsem dostala certifikát? Zdárného absolvování Školy smyku: Kurzu bezpečné jízdy. Hurá.

Sdílejte článek

Ohodnoťte článek

Celkové hodnocení: 5.0 (4 hlasy)

Autor článku

Vendula
Vendula

Ahoj, jsem Vendula a jsem závislá... na dárcích. Všude kolem sebe vidím, co by se komu mohlo hodit, a podle toho také vypadá můj účet. Ale dárků nikdy nelituji - podle mě jimi dává člověk najevo, že druhého dobře zná, poslouchá ho a že mu na něm záleží. A co mé další závislosti? Rodina v čele s mým dvouletým chlapečkem, cestování, jídlo a pití, kamarádi a volejbal.

Podobné články